Chcete pomoci

Také jste si vždycky mysleli, že Norsko je demokratická země s vysokým životním standardem, jako stvořená pro rodiny s dětmi, zejména kvůli své krásné a neporušené přírodě a čistému živnostnímu prostředí? Snili jste o tom, že byste mohli nerušeně žít v nějakém hezkém dřevěném domečku na pobřeží některého z krásných norských fjordů? Užívat si života ve společnosti, kde jsou lidé k sobě milí a vstřícní, nikdo nikomu nezávidí a nikoho nepomlouvá? Seznámíme Vás s peklem, kterým si za posledních více než dva a půl roku prošla česká matka, Eva Michaláková, právě v této krásné a přátelsky vyhlížející zemi.

 

Eva v Norsku již přes dva roky marně bojuje za to, aby mohla být se svými dvěma syny, Denisem a Davidem. Byli jí a jejímu manželovi odebráni v květnu 2011 a umístěni do pěstounské péče. Čím se Eva provinila, že se se svými syny může vídat pouze dvakrát do roka na dobu dvou hodin? Z mého pohledu, z pohledu člověka, který prošel soudní rozhodnutí, znalecké posudky, hovořil s lidmi z Evina okolí včetně jejího psychologa, zná závěry policejního vyšetřování, se Eva „provinila“ jediným pochybením – zamilovala se do nesprávného člověka. Za to je teď orgány norského státu trestána tím nejhorším trestem, jaký si dokáže představit každý rodič – nemůže trávit čas se svými dětmi, nemůže je vychovávat, vídat, objímat, pečovat o ně, když jim není dobře, nevidí je vyrůstat, nemůže se s nimi radovat z jejich úspěchů ve škole, ve školce, nemůže s nimi sdílet běžné radosti obyčejného dne.

 

Eva má povoleno vidět syny dvakrát do roka, děti tedy pochopitelně již ztratily vztah ke svojí mamince, budují si kontakty a vazby na svoje norské pěstounské rodiče. Tomu se dá porozumět, i proto, že jde zcela jistě obranu z jejich strany, nebudou se upínat na někoho, s kým se ani nemohou vidět, od koho by je mohli znova vytrhnout. Nechtějí opět zažít, jak přichází o rodinu a vazby, na které byly zvyklé. Kromě toho, že však nemohou být se svými biologickými rodiči, nemohou vyrůstat Denis a David ani spolu. Jak je tohle možné? Tuhle otázku si klade velká řada lidí a jediným vysvětlením pro jejich rozdělení a umístění do dvou rozdílných pěstounských rodin, s možností se vidět jednou za měsíc, je vyjádření pěstounky, u které byly v přechodné pěstounské péči. Ta je totiž označila jako pohromadě nezvladatelné. Bratry, kteří spolu odmalička vyrůstali, nebyli od sebe odloučeni snad ani na den a měli se vždycky velmi rádi. Co za tím vězí? Byli skutečně nezvladatelní nebo byly nezvladatelní v tom směru, že společně byli schopni čelit norskému barnevernet a bránit se oddělení od rodičů?

 

To se asi v tuto chvíli nedozvíme, můžeme však vyjádřit svoji nespokojenost s postupem norských orgánů, které takto rozhodly o českých dětech. Můžeme požadovat, aby Norsko v případu bratrů Michalákových začalo dodržovat Úmluvu o právech dítěte, kterou sice ratifikovalo, nicméně opakovaně ji porušuje. Z českých dětí se pomalu stávají Norové, neboť nemají dovoleno mluvit s matkou česky a jejich norští pěstouni pochopitelně česky nemluví. Ačkoliv jejich česká teta žádala, aby jí byli svěřeni do péče, Norsko tento návrh odmítlo, i přesto že by byl zcela v souladu s výše zmíněnou Úmluvou a jakýkoliv jiný postup je naopak jejím porušením.

 

Pokud vás zajímá celý příběh, můžete si jej přečíst na těchto stránkách, které byly založeny za tím účelem, aby Denis a David mohli být opět se svojí maminkou a vyrůstat společně s rodinou, která je s nimi pokrevně spřízněná.

 

Jste-li stejně jako my rozhořčeni příběhem Evy a jejích synů, přijďte nás podpořit a podepište na stránkách umístěnou žádost o zastavení bezpráví, které je v Norsku na těchto občanech České republiky pácháno. Žádost bude předána velvyslanci Norského království.

Děkujeme

Pomozte nám, prosím, sdílet a šířit tento článek. Děkujeme