Kauza Michalákovi: Chronologie – soudy, sněmovna, postoje politiků, fakta. Pětileté shrnutí případu

Už pět let jsou Denis a David Michalákovi nuceni vyrůstat odděleně ve dvou norských pěstounských rodinách. Navzdory úsilí rodiny a diplomatickému tlaku ČR.
Praha/Oslo 19. května 2016: Zítra to bude přesně pět let od odebrání dětí Michalákových vlastní rodině. Přestože žádné z obvinění, která proti rodině postupně vznášeli úředníci norské sociální služby Barnevern, se nepotvrdila, a děti mají a vždy měly, stejně jako jejich rodiče, pouze české občanství, už pět let vyrůstají odděleně ve dvou norských pěstounských rodinách bez možnosti kontaktu se svou vlastní rodinou.
Jak ukázal průběh dosud posledního soudu v září loňského roku, důvodem rozdělení dětí byl zřejmě zájem jedné z pěstounských rodin o adopci mladšího ze synů Michalákových. Již za několik dní proběhne v Norsku soud, v němž se matka dětí Eva Michaláková opět bude snažit získat děti zpět do své péče.
Soud v září loňského roku přitom navzdory mezinárodnímu tlaku a připravenosti vlastní rodiny na návrat dětí rozhodnul o adopci mladšího Davida a současně Evu Michalákovou zbavil rodičovských práv i ke staršímu synovi s tím, že je odpovědna za medializaci případu. Otci, jehož údajně kriminální chování a zdravotní stav měly být důvodem odebrání a který o návrat dětí do své péče přestal usilovat, soud rodičovská práva ke staršímu synovi ponechal.
U květnového soudu vůbec poprvé intervenuje Česká republika, která se dopisem obrátila na soud s žádostí o dodržování mezinárodního práva na ochranu dětí a rodin a s protestem proti znemožnění kontaktu rodiny s dětmi.
V prvním půlroce po odebrání, kdy byly děti společně v přechodné pěstounské péči, se oba rodiče setkávali s dětmi podle úvahy úředníků, matce dokonce bylo přislíbeno ubytování v domově pro matky s dětmi pod podmínkou, že opustí otce dětí. Přestože matka tak učinila, úřady svůj slib nedodržely a soud rozhodl o odebrání dětí.
Barnevern pak děti rozdělil do dvou různých pěstounských rodin s tím, že matka má právo děti vídat 2 do roka na dvě hodiny, není nijak specifikováno, zda společně nebo zvlášť. I přes tak minimální rozsah styku, v Norsku běžný, kdy od roku 2013 dosud měla matka strávit s oběma dětmi celkem 16 hodin, ve skutečnosti měla možnost být pouze 10 hodin s Davidem a 6 hodin s Denisem, pod dozorem sociálních úřednic.
Poslední dva roky Barnevern pod různými záminkami vytrvale odmítá umožnit kontakt se starším Denisem, který je pěstouny prokazatelně manipulován a rodina se navíc na základě útržkovitých zpráv bojí o jeho zdravotní stav. Se svým mladším synem se viděla Eva Michaláková naposledy loni v srpnu, a to pod policejním dohledem, odůvodněným údajnými obavami z únosu.O schůzky opakovaně žádali i dědeček a babička chlapců, jejich teta, bratranec a sestřenice.
Dědečkovi schůzky nebyly umožněny s tím, že Denis je zaneprázdněn ve škole, popř. že schůzky nelze umožnit, dokud běží soudní řízení. Ostatní příbuzní se nedočkali reakce od norských úřadů vůbec. Rodina se samozřejmě snaží doručit chlapcům alespoň dopisy a dárky, o jejich dalším osudu jí není nic známo.
Na případ rodiny Michalákových v Česku poprvé upozornila na jaře roku 2014 poslankyně Jitka Chalánková, která dlouhodobě kritizuje severské systémy péče o ohrožené děti a na tendenci kopírovat je i v Česku. Případem se pod veřejným tlakem začala zabývat vláda ČR.
Proti norským praktikám se již od února 2015 ostře vymezuje rovněž prezident Miloš Zeman, který v květnu tohoto roku doručil do poslanecké sněmovny návrh mezinárodní smlouvy s Norskem, která by pomohla podobné případy řešit. Jeho návrh se opírá o usnesení Poslanecké sněmovny z prosince 2014. Poslanecká sněmovna tehdy rovněž vyzvala vládu, aby vyžadovala po norské straně informace o důvodech setrvání dětí u pěstounů a učinila kroky na pomoc rodině. Norsko nikdy konkrétně neodpovědělo a od norské velvyslankyně v Česku zazněly pouze obecné proklamace a opakovaná ujištění, která se nakonec ukázala jako nepravdivá.
Rodině v Česku pomáhá Petiční výbor na podporu rodiny Michalákových, který na podzim 2014 založila skupina přátel rodiny a která se postupně rozrostla o právníky, politiky (Jitku Chalánkovou, evropské poslance Tomáše Zdechovského či Petra Macha) i známé osobnosti (v únoru 2015 začal rodině pomáhat hokejista Dominik Hašek). Petici na podporu rodiny podepsalo na podzim 2014 více než 10 tisíc lidí.
Případ Evy Michalákové a jejích dětí rezonuje i v Norsku a přispěl ke spojení stovek rodin, které nyní prostřednictvím mezinárodních chatů a sociálních sítí spolupracují a o své děti bojují ve vzájemné součinnosti. Norská vláda již opakovaně avizovala nutnost změn svého systému péče o děti, zatím ale odmítá jakkoliv převzít odpovědnost a napravit křivdy, kterých se během posledních let na rodinách dopouštěla. Stále více se potvrzuje vážné systémové selhávání norské péče o děti, dané příliš vágní právní úpravou, roztříštěností pravomocí a svalováním odpovědnosti ze státu na obce.
===============
Přehled příloh:
I. Chronologie případu II. Přehled poslaneckých interpelací na zodpovědné členy vlády III. Kdo je kdo v případě Michalákových IV. Fungování rodinných soudů v Norsku V. Usnesení poslanecké sněmovny z 9. prosince 2014 č. 545 ( http://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?idd=102910 )
===============
PŘÍLOHA I.

Případ dětí Michalákových v čase:

2005
Eva Michaláková se vdává za Josefa Michalaka, Čecha dlouhodobě žijícího v Norsku. Téhož roku se narodí starší syn Denis, s nímž Eva Michaláková žije u své rodiny na Hodonínsku. Do Norska se stěhuje až v březnu 2007 poté, co získá potřebná povolení k pobytu a práci v Norsku.
20o8
Rodině se narodil se mladší syn David.
2011 16. května Starší syn se vrací ze školky vystrašený a rodina se dozvídá, že byl na policejním výslechu. Důvodem má být podezření na zneužívání ze strany otce (později bylo vyvráceno na základě lékařských vyšetření i dalšího vyšetřování).
20. května Obě děti jsou odebrány ze školky, matce je to oznámeno po telefonu.
23. května První emotivní setkání s dětmi. Při odjezdu jsou děti sociálními pracovníky násilím natlačeny do auta.
13. června Další setkání s dětmi, děti se opakovaně ptají, kdy se budou moci vrátit domů.
15. června Barnevern vyčítá matce projevy emocí a schůzky nastavuje na jednou týdně, později jednou za dva týdny. V srpnu Barnevern schůzky ukončí úplně. Zápisy Barnevernu ze schůzek se zcela liší od záznamů rodiny a nepotvrdila je ani penzionová policistka Britta Roes, která měla u srpnových schůzek dozor.
17. června Eva Michaláková pod tlakem Barnevernu a ve víře v návrat dětí podepisuje dokument o manželské odluce. S manželem se později rozvádí, od Barnevernu má slíbeno vrácení dětí a bydlení v ubytovně pro matky s dětmi (následně je jí zamítnuto údajně pro nedostatek míst).
Srpen Teprve v srpnu zadává Barnevern vypracování posudků znalcům z oboru psychologie Idě Brandtzæg a Stigu Torsteinsonovi, tito znalci byli vybráni jako odborníci na posttraumatický stresový syndrom. Znalci dospěli po cca čtyřměsíční práci k závěru, že děti byly vystaveny emočnímu a fyzickému selhání péče ze strany rodičů a že ani jeden z rodičů není dostatečně citově zainteresován ve vztahu k dětem, aby mohli doporučit návrat dětí k rodičům s případným pomocným dohledem. Stresem způsobeným násilným odebráním z rodiny se vůbec nezabývají. Rovněž v srpnu přichází přechodná pěstounka s dalšími obviněními vůči rodině, ze zneužívání obviňuje i Evu Michalákovou – na jejich základě Barnevern zcela zastavil styky rodičů s dětmi. Tato obvinění sice dál figurují v dokumentech Barnevernu, soud se jimi ale nikdy nezabýval a policie o nich neví. Eva Michaláková o nich od začátku otevřeně mluví, protože je považuje za absurdní.
2012
Leden První soudní jednání (krajská komise, „dětský soud“, tj. quasisoudní orgán krajské samosprávy, jehož jednání musí vždy předcházet případnému soudnímu jednání). Soud potvrzuje odebrání a nastavuje matce schůzky 4 krát za rok na 2 hodiny, otec se s dětmi nesmí vídat vůbec. ”Při výpovědích svědků nebylo možné reagovat, má listina svědků byla seškrtána z časových důvodů a nebylo mi umožněno přehrát zvukové nahrávky, které dokládaly lži,” komentovala později průběh jednání Eva Michaláková. Děti jsou umístěny do trvalé pěstounské péče a následně rozděleny do dvou rodin. O samotném rozdělení dětí se rozhodnutí vůbec nezmiňuje. Proti rozhodnutí se oba rodiče odvolávají.
Červen Prvoinstanční soud (okresní soud, nejnižší článek norské soudní soustavy) – opět rozhoduje v neprospěch rodiny, nadto zcela a úplně ruší schůzky s dětmi i matce. Matka se opět odvolává.
2013
Leden Policie definitivně uzavírá policejní vyšetřování. Obvinění Evy Michalákové z fyzického trestání odkládá, protože občasné plácnutí dětí nepovažuje za důvod k dalšímu postupu. Policie odkládá také obvinění z uchovávání pornografických materiálů (jehož důvody se rodina nikdy nedozvěděla), protože v počítači měli Michalákovi jen fotky dětí na nočníku. Na dotaz Evy Michalákové, zda byla vyšetřována ze zneužití dětí, policie písemně odpovídá, že nikoliv, protože žádné takové oznámen neregistruje.
Únor Soudu je zaslána žádost o svěření dětí do péče rodiny sestry Evy Michalákové. Soud tuto žádost odmítnul převzít.
Březen
Jednání před odvolacím soudem (krajský soud, druhoinstanční součást norské soudní soustavy). Výsledkem jsou matce povolené schůzky 2krát ročně po dvou hodinách. Barnevern později přestává rozhodnutí soudu bez vysvětlení respektovat.
Květen Norský nejvyšší soud se odmítl kauzou zabývat. (V Norsku neexistuje nárok na projednání věci Nejvyšším soudem, ten sám prostřednictvím svého užšího výboru rozhoduje, co projedná.)
2014
Květen Případ se díky interpelacím poslankyně Jitky Chalánkové poprvé dostává na půdu poslanecké sněmovny PČR. Srpen Evropský soud pro lidská práva se odmítá zabývat stížností Evy, Denise a Davida Michalákových proti Norsku. Ustavuje se Petiční výbor na podporu rodiny Michalákových. Prosinec Eva Michaláková podává novou žalobu o vrácení dětí do péče, kterou ministr zahraničí Lubomír Zaorálek podmínil diplomatickou intervenci ČR v případu (vyjádření pro ČT z 11. 12. onoho roku). Tyto žaloby lze podat vždy po roce od předchozího rozhodnutí. Většinou jsou zamítány s odůvodněním, že děti si u pěstounů již zvykly, nadto je tento typ žalob norskými soudy vnímán jako šikana pěstounů. 9. prosince Poslanecká sněmovna PČR přijímá usnesení č. 545, kterým vyzývá vládu k aktivním krokům na pomoc rodině. Česká vláda se má na norskou stranu obrátit s žádostí o informaci, proč se nemohou děti s českým státním občanstvím vrátit ke své rodině. Vláda má, případně ve spolupráci s prezidentem, připravit návrh smlouvy, která by obdobné případy řešila.10.prosince Vládě předána petice na pomoc rodině, kterou v Česku vlastnoručně podepsalo více než 10 tisíc lidí. Probíhá veřejná sbírka, z níž je rodina schopna zaplatit norské právníky a další nezbytné výdaje.
2015
Leden Český právník Pavel Hasenkopf a poslankyně Jitka Chalánková doprovází Evu Michalákovou na jednání s Barnevernem. Po schůzce avizují snahu úředníků docílit adopce mladšího syna a potvrzují, že úředníci činili nemístný tlak na vydání cestovních pasů dětí. O případ se už přímo na místě zajímají také evropští poslanci Tomáš Zdechovský a Petr Mach, který osobně hovoří s policejní komisařkou, která měla případ na starosti.
Březen V Norsku jedná ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán. Po jednání vylučuje možnou adopci dětí. Zjišťuje, že norské právo vůbec nezná právo prarodičů a dalších příbuzných na styk s dětmi, o tom rozhodují libovolně úředníci. Norská strana mu přislíbila zajištění výuky v češtině a kontakt matky s dětmi v češtině (nestalo se). Barnevern povoluje schůzku pouze s mladším synem a za přítomnosti ozbrojené policie. Barnevern doslova uvádí, že „chlapci mají zcela odlišné potřeby a že nelze hájit potřeby každého z chlapců při společném styku s matkou.“ Úředníci dále avizují, že „bude nezbytné provádět styky s mimořádnými bezpečnostními opatřeními,“ důvodem jsou údajné obavy z únosu. Právníci Evy Michalákové se oficiálním dopisem obrací na místní úřad Barnevernu v Nedre Eiker. Žádají doplnit neúplný a zavádějící záznam z lednového jednání, písemně žádají o zodpovězení dotazů, na které úředníci nebyli schopni odpovědět – zejména pokud jde o důvod setrvávání dětí v pěstounské péči a jejich rozdělení do různých rodin – a ohrazují se proti ponižujícím podmínkám schůzky maminky s mladším synem. Barnevern nikdy neodpověděl.
Duben Petiční výbor se dozvídá o slovenské rodině, které je v Norsku odebrána kojená holčička kvůli nedostatečnému očnímu kontaktu a strachu z přestěhování rodiny na Slovensko. Od této doby se datuje spolupráce českého Petičního výboru se slovenskou stranou, která se postupně rozrostla o další státy.
Eva Michaláková se z médií a z vystoupení českého ministra zahraničí dozvídá, že mladší syn má být podle návrhu Barnevernu navzdory dřívějším ujištěním Norska adoptován. Návrh obsahuje řadu prokazatelných lží – úředníci například tvrdí, že Eva Michaláková odmítla šetření v místě svého bydliště, přitom toto šetření aktivně žádala, ale nikdo ho neprovedl. 30. května První velké protesty před norskými ambasádami v 10 evropských městech.4. června Prezident Zeman se obrátil na norského krále Haralda V.
Srpen Další a doposud poslední povolená schůzka, opět jen s mladším synem.
Září Krajská komise (quasisioudní orgán krajské samosprávy) rozhoduje o žádosti Evy Michalákové z prosince 2014. Mladšího syna Michalákových posílá do adopce. Ke staršímu synovi má matka ztratit veškerá rodičovská práva. Prioritou pro komisi bylo posouzení stávajících vazeb dětí na pěstouny, které vyhodnotila jako silné. Připraveností matky poskytnout dětem zodpovědnou péči, jejíž prokázání mělo být podle českých úřadů a české vlády účelem tohoto řízení, se komise odmítla zabývat, protože to považovala za nadbytečné, a existenci širší rodiny nevzala v potaz vůbec. Adopci mladšího syna Norové zdůvodnili snahou zajistit mu stabilní prostředí u pěstounů, kterou podle Krajské komise komplikují opakované snahy matky o jeho vrácení. Eva Michaláková se proti rozhodnutí krajské komise odvolává.
Listopad Rodina se obrací na ministra zahraničních věcí, aby prostřednictvím zastupitelského úřadu v Oslu umožnil zjištění stavu staršího z dětí Michalákových, protože během procesu před Krajskou komisí vyšly najevo závažné skutečnosti, na jejichž základě se rodina obává o chlapcův stav (matka se s ním mohla naposledy vidět před téměř dvěma roky, od té doby o něm rodina nic neví).
Celkem 38 rodin (včetně Evy Michalákové) násilně odebraných dětí prosí mezinárodní organizace o pomoc v boji proti Norsku a jeho sociální službě Barnevern. Prosinec Stanovení termínu soudu na únor 2016. Norské Ministerstvo pro děti, rovnost a sociální začleňování po vlně mezinárodní kritiky vydává směrnici, která dává návod sociálním úřadům, jak přistupovat k případům, v nichž figurují děti cizinců. Je to vůbec první nepřímé přiznání chyb systému. Od té doby došlo k dalšímu posunu a ministerstvo avizuje budoucí reformy.
2016
Leden Další mezinárodní protesty. Petiční výbor zveřejňuje další případ české matky a norského otce, kterým byla odebrána několikaměsíční vážně nemocná holčička. Soud po třech měsících rozhodnul o jejím vrácení jen proto, že rodina byla díky detailně vedeným nemocničním zprávám schopna doložit výslovné lži úředníků Barnevernu. Ještě předtím musel soud Barnevernu předběžně zakázat přemístění dítěte na přístrojích do jiné nemocnice, kam by za ním měla blíž přechodná pěstounka.
Únor Jen několik dní před plánovaným soudem se rodina dozvídá, že termín je odložen, údajně pro nedostatek tlumočníků.
Březen Petiční výbor a později evropský poslanec Tomáš Zdechovský se dopisem obrací na zodpovědnou ministryni děti a mládež Solveig Horne s žádostí o prošetření případu dětí Michalákových. Reagují tak na slova ministryně a jejího náměstka o plánovaném prošetření sporných případů. Na oba dopisy zatím nikdo neodpověděl.Duben Norsko oznámilo, že s účinností od 1. července 2016 přistupuje k Haagské úmluvě o příslušnosti a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a ochrany dětí. Již v prosinci za tím účelem změnilo svůj zákon tak, aby norské orgány musely při rozhodování o dětech brát v potaz i jejich případné zahraniční vazby. I to je faktickým přiznáním, že dosud se tak neděje.
Květen Prvoinstanční soud bude rozhodovat o odvolání Evy Michalákové proti adopci a ztrátě rodičovských práv k dětem a zamítnutí žádosti o vrácení dětí do její péče.
=======
PŘÍLOHA II.

Přehled interpelací poslankyně Jitky Chalánkové na členy vlády

1) ústní interpelace: celkem 13
20. 3. 2014 – na premiéra Bohuslava Sobotku (1) 18.9. 2014 – na premiéra Sobotku + na ministryni Marksovou (celkem 2) 23.10.2014 – na ministryni Marksovou (1) 4.12. 2014 – na ministryni Válkovou, na ministryni Marksovou (celkem 2) 30. 4. 2015 – na premiéra Sobotku (1) 18. 6. 2015 – na ministra Zaorálka (celkem 2) 9. 7. 2015 – na ministryni Marksovou (1) 26. 11. 2015 – na ministra Chovance (1) 11. 2. 2016 – na premiéra Sobotku (1) 10. 3. 2016 – na ministryni Marksovou (1)2)
písemné interpelace: celkem 8
25. 3. 2014 – na ministra Zaorálka, ministryni Válkovou, ministryni Marksovou (celkem 3) 19. 6. 2014 – na ministra Dientsbiera (1) 9. 7. 2015 – na ministryni Marksovou (1) 17.9.2015 – na ministryni Valachovou (1) 11. 2. 2016 – na ministryni Marksovou (1) 16. 3. 2016 – na ministryni Marksovou (1)
===========
PŘÍLOHA III.

Postoje

• Miloš Zeman: Prezident republiky se od počátku roku 2015 Evy Michalákové razantně zastal. V červnu 2015 se obrátil na norského krále Haralda, a když v září 2015 krajská komise zbavila Evu Michalákovou rodičovských práv a poslala do adopce mladšího Davida – přes ujištění norské velvyslankyně, že se to nemůže stát – zrušil pozvání velvyslankyně na tradiční recepci ke státnímu svátku. Nyní připravuje návrh mezinárodní smlouvy s Norskem, která by měla tuto a podobné situace na bilaterální úrovni řešit.
• Bohuslav Sobotka: Pan premiér byl ve věci Michalákových opakovaně interpelován ze strany poslankyně Chalánkové. Slíbil vše prošetřit. Osobně se sešel s dědečkem dětí a později i Evou Michalákovou. Na případ a zatížení vzájemných česko-norských vztahů opakovaně upozornil při setkání se zástupci norského státu. Inicioval intervenci českého státu u právě probíhajícího soudu. Aktivity české vlády přesto Petiční výbor považuje za nedostatečné, protože norská strana dál nekomunikuje a žádný pozitivní posun ve věci nenastal. Premiér rovněž v průběhu let 2015 a 2016 opakovaně přislíbil právním zástupcům Evy Michalákové, že Česká republika se připojí k její stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku, pokud neuspěje před norskými soudy.
• Jan Hamáček se v reakci na interpelace obrátil na předsedu Stortingu, dostal klasickou norskou odpověď, že nemohou zasahovat do činnosti autonomních orgánů a justice.
• Lubomír Zaorálek: Na poslanecké interpelace dlouho odpovídal obecně, několikrát do médií pronesl nepravdy, když například v listopadu 2015 tvrdil, že ministerstvo zahraničí s rodinou jedná. Z ministerstva zahraničí ale nakonec vzešel první konkrétní pokus rodině pomoci, když rezort k právě probíhajícímu soudu doručil dokument, který se dovolává dodržování mezinárodního práva v oblasti ochrany dětí a rodin.
• Jiří Dienstbier: V době, kdy média začala před dvěma lety referovat o případu Michalákové, informoval o zřízení dětského ombudsmana, k případu Michalákové se ale nevyjadřuje.
• Michaela Marksová: Postup ministryně práce a sociálních věcí byl opakovaně terčem kritiky Petičního výboru na podporu rodiny Michalákových, protože se opakovaně dopouštěla nepravdivých, rodinu poškozujících výroků; například tvrdila, navzdory upozorněním Petičního výboru, že širší rodina nikdy neprojevila o svěření dětí zájem. Anebo nepravdivě tvrdila, že Eva Michaláková neposkytla české straně veškeré dokumenty, popř. naznačovala, že norský spis obsahuje důvody odebrání dětí – posléze vyšlo najevo, že spis vůbec neviděla a neměla k dispozici. Petiční výbor ministryni opakovaně a písemně žádal o korektní přístup.
• Vít Šorm, vládní zmocněnec pro zastupování před ESLP, se vůbec nevyjadřuje a Petičnímu výboru není známo, že by se v případu jakkoliv angažoval, nicméně to byl on, kdo v srpnu 2014 s předstihem, předtím, než toto rozhodnutí bylo doručeno Evě Michalákové, informoval ministryni Marksovou a UMPOD o tom, že Evropský soud pro lidská práva se nebude stížností Evy Michalákové zabývat. To je v ostrém kontrastu s jednáním Maricy Pirošíkové, jeho slovenského protějšku, která má sama zásluhu na vrácení sourozenců Boorových z Británie na Slovensko.
• Helena Válková: K případu se stavěla tak, že se jejího rezortu netýká. Přitom jde o střet jurisdikcí, tj. agendu mezinárodního práva soukromého. Podobný přístup volí i stávající ministr Robert Pelikán.
• Jitka Chalánková (TOP09): jako první z politiků případ zvedla a opakovaně interpelovala příslušné ministry. Je jednou z mluvčích Petičního výboru na podporu Michalákových.
• Anna Šabatová se údajně obrátila na norskou ombudsmanku, její odpověď není Petičnímu výboru známa.
• Europoslanci Petr Mach (Svobodní) a Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) vyvíjejí aktivitu na půdě Evropského parlamentu. Tomáš Zdechovský se osobně účastnil protestů proti Barnevernu v norském Oslu a je v kontaktu s desítkami dalších postižených rodin. I oni jsou členy Petičního výboru.
• Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Postupuje formálně, bez výsledků, dává najevo nechuť se případem zabývat. Na jednu stranu některá jeho spekulativní vyjádření opakovaně vzbudila kritiku, protože rodinu poškozovala, současně však také uvedl, že by se nedivil, kdyby matka děti unesla. Konkrétně tento výrok museli právníci na norské policii vyvracet.
• Evy Michalákové se opakovaně zastali zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček, senátorka Zuzana Baudyšová, Václav Klaus ml., předsedkyně Českého helsinského výboru Táňa Fischerová a další osobnosti.
========
PŘÍLOHA IV.

Norské instituce a jejich postavení

  • 1) MINISTERSTVO PRO ZÁLEŽITOSTI DĚTÍ A ROVNOPRÁVNOST (v čele ministryně Solveig Horne)
  • 2) BUFDIR (ředitelství pro děti a rodinu) – součást ministerstva, ale jako samostatná organizace – metodicky řídí Barnevern, údajně nezasahuje do konkrétních kauz, vymýšlí ale směrnice, co je a co není pro děti dobré.
  • 3) Krajská komise Barnevernu Specializovaný quasisoud, komise tří lidí, z nichž jeden musí být právník, dál tam bývá psycholog a „student“ – není součástí soudní soustavy, ale jakoby nezávislý orgán Barnevernu.
  • 4) místní Barnevern – součást místního úřadu, v podstatě nikdo na něj formálně nemůže, samospráva – něco jako u nás OSPOD (ten je však součástí státní správy, nikoli obecní samosprávy)
  • 5) vedle toho existují krajští guvernéři, to jsou lokální „tykadla“ státní správy, něco, jako u nás byly okresy – tam si lze teoreticky stěžovat, nicméně pravomoci guvernérů jsou velmi omezeny.Pokud nebude změněn zákon, stát může obce a Barnevern ovlivňovat pouze prostřednictvím finančních toků.

Jak to funguje:

  1. Místní Barnevern (v případě Michalákových jde o městečko Nedre Eiker) z nějakého důvodu odebere dítě, dokumentem o tom je jen jakási kartička, kam se napíše stručně důvod (typicky: „vážná obava, jak je o dítě pečováno“). Barnevern může děti sám odebrat až na 6 měsíců a umístit je do přechodné pěstounské péče, teprve pokud by pěstounská péče měla pokračovat, musí k tomu Barnevern mít souhlas krajské komise.
  2. Rodiče se mohou odvolat ke krajské komisi – v celém Norsku je jich 12, v případě Michalákových jde o Krajskou komise pro kraje Vestfold a Buskerud.
  3. Teprve proti rozhodnutí krajské komise se lze odvolat k řádnému soudu, a to okresnímu – v Norsku je jich 83, v případě Evy Michalákové se jedná o Okresní soud pro oblast Eiker, Modum a Sigdal sídlící v Hokksundu.
  4. Od okresního soudu se lze odvolat ke krajskému soudu. Těch je v Norsku 6, pro případ Michalákových je příslušný soud v Oslu.
  5. Zbývá Nejvyšší soud, ale ten si vybírá, čím se bude zabývat. Dětmi Michalákovými se nezabýval.Po roce od předchozího rozhodnutí mohou rodiče požádat o vrácení dětí. Musí prokázat, že se jejich osobní situace změnila, a nesmí dojít k tomu, že si děti již zvykly v pěstounské rodině. Opět je třeba projít celé kolo od krajské komise přes okresní a krajský, popř. Nejvyšší soud, a v případě neúspěchu lze po roce proces opakovat. To samozřejmě neplatí v případě, že došlo ke zbavení rodičovských práv a adopci dětí.
  6. Ale i pokud k ní nedošlo, krajské komise mají tendenci brát to jako obtěžování pěstounské rodiny, která je v důsledku toho nervózní, což má zprostředkovaně mít negativní vliv i na dítě – slušný rodič by proto takovou žádost neměl podávat a podá-li ji, je to známka toho, že je špatným rodičem a proto mu dítě nelze vrátit. Takováto odůvodnění jsou běžná a Petiční výbor je má zdokumentována.
  7. Poznámka:České názvy institucí jsou orientační, převzaté z úředního překladu, nicméně nemusí úplně vystihovat podstatu věci. Norsky se to jmenuje takto:
  8. 1. Nedre Eiker kommune, Barneverntjenesten (místní BV) 2. Fylkesnemnda for Barnevern og Sosiale Saker Buskerud og Vestfold (krajská komise) 3. Eiker, Modum og Sigdal Tingrett (okresní soud) 4. Borgarting Lagmannsrett (krajský soud) 5. Norges Høyesterett (Nejvyšší soud)
—————–
PŘÍLOHA V.

Usnesení PS č.545 ke kauze dětí Michalákových ze dne 9.prosince 2014

Pomozte nám, prosím, sdílet a šířit tento článek. Děkujeme