Proč?

Podivuhodný administrativně sankční systém funguje i jinde a v jiné oblasti než u nás. To v Norsku nemají žádné sociální psychology, kteří by úřadům vysvětlitli, že dítě není věc? Pokud rodiče nejsou obviněni z ubližování svým dětem, tak mají právo na kontakty, jak komunikační, tak i tělesné a samozřejmě na komunikaci v mateřském jazyce. A je vůbec záhadné, proč vlastně jsou děti odděleny od sebe i od své matky, když přece všichni jednají jenom v tom nejlepším zájmu dítěte? Doba zadržení dětí ve vazbě na nové prostředí a nutnost dětí se přizpůsobit, ovlivňuje celou osobnost dítěte, tedy i hodnoty a vztahy. Byl bych rád, kdyby za vším se skrývala nějaká sexuální úchylka „odpovědných“ úředníků. Takže bych se ihned obrátil politickou nótou na OSN. Pozitivní na případu je jenom to, že existence našeho „Úřadu na ochranu dětí“ je zcela zbytečná a jeho zrušení přinese ekonomické i personální výhody.

Bohužel ani žádná petice na situaci nic nezmění, ale vláda může ukázat k čemu jí vlastně máme. Přes to všechno držím palce, víc udělat bohužel nemohu.

PhDr. Přemysl WOLF

Vážení, klídek, všechno jde…

Pomozte nám, prosím, sdílet a šířit tento článek. Děkujeme