Události v datech

2003/ Eva Pavelková se stěhuje do Norska za Josefem Michalákem

  • seznámili se o dva roky dříve v Chorvatsku, kde byla Eva jako průvodkyně a Josef na zájezdu, poté spolu komunikovali a sblížili se

2005/ svatba, narodí se jim syn Denis, Eva nedostane povolení k trvalému pobytu a musí na 6 měsíců do České republiky, které tráví u svých rodičů

  • po získání povolení k pobytu v Norsku se do Norska vrací a bydlí s Josefem v oblasti kousek od Osla
  • Denis má zdravotní problémy, reflux, málo přibývá, Eva s ním chodí po vyšetřeních

2008/ narodí se David

  • když jsou Davidovi dva roky, chodí spolu s Deniskem do školky v místě bydliště, Eva pracuje, vyřizuje objednávky v prádelně, Josef má problémy se sháněním práce, pracuje příležitostně, většinou vyzvedává děti ze školky on
  • veškerý zbylý volný čas mimo práci tráví Eva s dětmi, o víkendech jezdí všichni společně na výlety, večer jim Eva čte před spaním pohádky, hraje s nimi hry
  • v létě většinou jezdí na návštěvu za příbuznými do ČR

květen 2011/ odebrání dětí

na základě předběžného opatření Barnevernet (norský OSPOD) jsou rodičům chlapci odebráni a umístěni do přechodné pěstounské péče – důvodem je oznámení MŠ, že mají podezření na sexuální zneužívání ze strany otce

  • Denis měl vypovědět, že ho tatínek v noci budí a lechtá přes pyžamo na intimních místech – Eva spala s dětmi a nic podobného nezaznamenala, v noci byla vždy doma
  • proběhly výslechy na policii, děti nic z uvedeného při výslechu nepotvrdily, došlo k lékařskému vyšetření, to žádné zneužití neprokázalo
  • Eva při výslechu přiznala, že děti občas výchovně plácla, vysvětlila za jakých okolností a jak – že šlo o ochranu dětí, aby si v nebezpečných situacích uvědomily určité hranice – v Norsku je jakékoliv plácnutí dětí zakázáno

květen – červenec 2011/ rodiče se mohou vídat s dětmi 1x týdně, pod dohledem Barnevernet

  • chlapci jsou u tzv. beredskapsmor v přechodné pěstounské péči, tato pěstounka nemá dobrý vztah s Evou, respektive projevuje svoji averzi vůči Evě, tak že je to dokonce v zápisu z kontaktu s dětmi
  • Eva zjišťuje, že dohled od Barnevernet upravuje zápisy v její neprospěch a začíná si na radu své advokátky veškeré kontakty nahrávat na diktafon, zároveň odchází od Josefa a později podává návrh na rozvod
  • rodičům je zakazováno mluvit s dětmi česky, aby je mohli kontrolovat, o čem s dětmi mluví (místo aby si přizvali tlumočníka)

od 25. července 2011/ kontakty s dětmi rozšířeny na setkání 2x týdně, setkání jsou radostná, děti vyjadřují přání být s matkou, ještě 5. srpna oba chlapci při loučení s matkou pláčou

18. srpna 2011/ Barnevernet oznamuje nutnost omezení styků z důvodů reakcí na straně dětí, což je však v přímém nesouladu s posledními dokumentovanými schůzkami

24. srpna 2011/ Barnevernet zadává vypracování znaleckých posudků znalcům pracujícím opakovaně pro Barnevernet, jde o Idu Brantzaeg a Stiga Torsteinsona; mají za úkol posoudit rodičovské schopnosti Evy a Josefa a vztah dětí k nim – v té době jsou chlapci již tři měsíce u pěstounky a je těžké posoudit schopnosti rodičů a vztah dětí k rodičům v takové krizové situaci, kdy ke kontaktu dochází za zcela nepřirozených podmínek na půdě Barnevernet a pod jejich dohledem; psychologové ve skutečnosti nemají možnost pozorovat rodinu v jejím přirozeném prostředí a dospět tak k relevantním závěrům, i tak jsou jejich posudky to nejdůležitější v celé kauze, neboť soudy rozhodují podle nich

26. srpna 2011/ přichází zákaz styku matky s dětmi – důvodem má být sdělení pěstounky, že se jí starší Denis svěřil se zneužíváním ze strany matky – rodiče se proti zákazu styku odvolávají

  • podle pěstounky se jí Denis v sedě pod stolem svěřil, že maminka se podílela na těch ošklivých věcech, a dle slov pěstounky měla svým dětem močit do úst a nechat si od nich olizovat přirození – nikomu jinému Denis tuto výpověď nezopakoval, nicméně ona pěstounka své svědectví přednesla u všech orgánů, které ve věci rozhodovaly, a ačkoliv odvolací soud dospěl k závěru, že Eva Michaláková své děti nezneužívala a neubližovala jim, žena, která vyslovila takto zásadní a zcela pokřivené obvinění, nebyla pro tato nařčení nijak stíhána a zřejmě má v péči další děti odebrané rodičům

8. února 2012/ teprve po uplynutí devíti měsíců přichází první rozhodnutí orgánu nadřízeného Barnevernet – rozhodnutí Krajské komise pro sociálně-právní ochranu dětí, děti jsou svěřeny do pěstounské péče, matka má právo na kontakt 4x do roka po 2 hodinách, pod dohledem, otec právo na kontakt nemá – odvolává se matka i otec

  • pro srovnání – o obdobném opatření v ČR rozhodují soudy buď ve lhůtě 24 hodin nebo ve lhůtě 7 dnů od podání návrhu, odvolací soud je povinen rozhodnout v co nejkratší možné lhůtě; je nemyslitelné, že by se na první rozhodnutí soudu čekalo celý rok (kdy jsou děti náležitě zpracovány v péči pěstounů) a na rozhodnutí odvolacího soudu dalšího půl roku

únor/březen 2012/ bratři jsou rozděleni do dvou pěstounských rodin, ačkoliv ve znaleckém posudku je výslovně uvedeno, že chlapci mají dobrý vztah bez větších konfliktů, jsou přechodnou pěstounkou vyhodnoceni jako pohromadě nezvladatelní, a to vede k jejich rozdělení – tato skutečnost není nijak zohledněna v pozdějším doplnění ke znaleckému posudku, kromě konstatování, že v době okolo kontaktu jsou chlapci rozrušení; samotné rozdělení není nijak řádně odůvodněno, rozhodl o něm Barnevernet, který je zároveň orgánem zastupujícím zájmy dětí, v podstatě tedy proti takovému úkonu není odvolání

  • tento postup je o to víc zarážející, že norský ombudsman pro dětské otázky výslovně proklamuje, že v Norsku k rozdělování sourozenců do dvou různých rodin v případě odebrání nedochází

4. července 2012/ první rozhodnutí soudu – rozhodnutí okresního soudu – setrvává na výroku zbavení péče obou rodičů a nepřiznává žádnou možnost kontaktu – toto je v přímém rozporu se znaleckým posudkem a jeho doporučením – matka se odvolává do výroku o kontaktu

  • samotné jednání soudu probíhá za zavřenými dveřmi, je přítomna zástupkyně ČR z konzulátu v Oslu, nicméně jako pouhý pozorovatel zavázaný mlčenlivostí; v rámci řízení probíhají výslechy svědků, kdy jsou brána v potaz i svědectví osob, které uvádí, co jim děti řekly; neprobíhá žádná protokolace, tato svědectví tedy budou případně opakována před odvolacím soudem
  • na obranu Evy vystupuje psycholog Per Kaald, který uvádí, že se ve světle tohoto případu stydí za to, že je Nor, neboť postupy norských orgánů vůči Evě jsou nehorázné a zcela v rozporu s jakýmikoliv zájmy jejích dětí; za jedinou Evinu chybu považuje nevhodnou volbu partnera

podzim 2012/ poslední kontakt Evy s dětmi v roce 2012, opět je uvidí v září 2013, a to pouze David

  • Eva je opakovaně žádána o předání pasů dětí, což odmítá, je jí vyhrožováno zbavením rodičovských práv
  • Barnevernet „opomene“ předat dětem dárky k narozeninám, které jim Eva přes Barnevernet poslala, neboť veškeré kontakty s pěstouny jsou možné pouze prostřednictvím Barnevernet, Eva nemá možnost ani svým dětem zavolat, a ačkoliv se opakovaně ujišťuje, že dárky byly dětem předány, ve zprávě před odvolacím soudem se dočte, že děti nedostaly ani dárky k narozeninám…

leden 2013 – ukončení vyšetřování zneužívání dětí, trestní stíhání je zastaveno – nebylo prokázáno žádné zneužívání

  • proti Evě byla vedena konkrétně dvě obvinění (případně zahájena dvě trestní stíhání) – jednak z týrání dětí v souvislosti s jejím přiznáním, že děti občas výchovně plácla – žádné týrání nebylo prokázáno – jednak obvinění z držení pornografie založené na skutečnosti, že měla v počítači běžné fotky dětí – občas tedy i chlapce sedící ve vaně, na nočníku apod. – pochopitelně i toto stíhání bylo zastaveno; z žádných jiných trestných činů Eva obviněna nebyla

4. března 2013/ rozhodnutí odvolacího soudu – opět za zavřenými dveřmi a s opakovanými výpověďmi svědků, Per Kaald opět svědčil ve prospěch Evy, v její prospěch hovoří i svědectví zdravotní sestry pečující o Davida a Denise od jejich narození – tato svědectví zřejmě nejsou pro soud dostatečně věrohodná, ačkoliv jde o soby, které nejsou ve věci nijak zainteresovány – soud přiznává matce právo kontaktu s dětmi 2x ročně po dvou hodinách, další kontakt má být v září 2013 – podáno dovolání k Nejvyššímu soudu Norska

  • soud v odůvodnění konstatuje, že Eva Michaláková se žádného násilí na svých dětech nedopustila, ale vychází ze znaleckých posudků, dle kterých došlo z její strany k výchovnému selhání – není zcela jasné v čem selhání spočívá, ale zřejmě jednak v tom, že pracovala, aby zajistila rodinu, a chlapce nechávala doma s jejich otcem, jednak v tom, že později nebyla ochotná přiznat, že děti mohly být zneužívány – k čemuž neměla žádné pádné důkazy kromě tvrzení třetích pro ni nepříliš důvěryhodných osob, a s ohledem na skutečnost, že později byla obviněna ona sama, je zřejmé, jak musela na tato obvinění nahlížet – sama Eva před odebráním dětí s dětmi měla velmi dobrý vztah a chlapci se jí svěřovali, pokud se na ně tatínek v její nepřítomnosti rozzlobil nebo na ně křičel – proč by se jí nesvěřili s něčím natolik závažným jako je zneužívání?
  • soud tedy konstatoval, že pro děti bude lepší setrvat v pěstounských rodinách, a kontakt s matkou by měl být omezen, aby dětí příliš nerozrušoval – místo aby bylo pracováno na obnovení kontaktu s matkou, tak aby se děti mohly vrátit ke své biologické matce, postupují norské orgány přesně naopak
  • soud zároveň nepřipustil návrh tety dětí, sestry Evy, aby děti byly svěřeny do její péče, jako nejbližšího možného příbuzného, který přináší garance řádné výchovy – včetně prošetření od českého OSPODu – žádost byla podána v ověřeném překladu a soud oznámil, že toto musí být uplatněno diplomatickou cestou – dle české diplomacie nic takového možné není

21. května 2013/ Nejvyšší soud dovolání odmítá, nebude se jím zabývat, neboť neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by měl případ přezkoumat

září 2013/ Eva se má setkat s oběma chlapci, dorazí pouze David, k narozeninám ji žádá o cestovní pas

  • Denis nedorazil a bylo jí sděleno, že ji nechtěl vidět, protože jej vždy na setkání zvedá, aby ho zvážila, jak přibral – to Eva nikdy nedělala, ale dělal to její tatínek, pan Pavelka, kterého naopak chlapci vždy dle informací Barnevernet chtějí vidět – důvodem je tvrzení Barnevernet, jak Denis od umístění do pěstounské péče prospívá a dobře jí – pan Pavelka v jeho váze příliš velké rozdíly nezaznamenal
  • David ji informoval, že pěstounka o ní říká, že je zlá, ale on sám si to nemyslí a ptal se, proč spolu nemohou být déle a vídat se častěji

19. listopadu 2013/ podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva za stěžovatele Evu Michalákovou, Denise Michaláka a Davida Michaláka, pro porušení čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který upravuje právo na rodinný život, dále čl. 6 Úmluvy upravující právo na spravedlivý proces a pro porušení Úmluvy o právech dítěte

12. prosince 2013/ Barnevernet sděluje paní Michalákové, že její otec nemá nárok samostatně vidět své vnuky a může je vidět ve stejných termínech jako ona, a to z toho důvodu, že soud o jeho právu vidět děti nerozhodl – takto rozhoduje Barnevernet, jehož motto zní: „Pro děti jen to nejlepší“, a to i přesto, že Evu opakovaně informují o tom, jak chlapci chtějí vidět svého dědečka a ptají se na něj.

 

Pomozte nám, prosím, sdílet a šířit tento článek. Děkujeme