Rodina Bodnariu píše o své kauze pěti odebraných dětí v Norsku

„Jménem naší rodiny bych rád začal poděkováním vám všem za neutuchající podporu prostřednictvím modliteb a půstu! Jak jsem slíbil, přináším podrobnosti, které jsem dosud získal. Děkujeme vám za důvěru v této věci a ujišťujeme vás, že jsme se nepokusili nic skrývat ani vytvářet subjektivní obraz situace, naopak jsme se na základě informací, které jsme se dozvěděli, snažili být co možná nejobjektivnější a co nejvíce se přiblížit pravdě. V tomto ohledu vás ujišťujeme, že vám budeme průběžně sdělovat nové informace, jakmile se je dozvíme; doufáme tedy, že vám podáme jasný obraz tragédie, kterou naše rodina momentálně prochází. Marius a Ruth dosud získali jen část dokumentů z vyšetřování. Několik jich obdrželi dnes, například obvinění Barnevernetu. Z těchto právě doručených dokumentů se Marius a Ruth teprve dnes dozvěděli některé z celé řady událostí tohoto případu.

Co zatím víme, a co je nyní doloženo i dokumentací, je fakt, že celé vyšetřování začalo na základě podnětu, který k Barnevernetu podala ředitelka školy, kam chodí dívky Eliana a Naomi. Ředitelka se obrátila na Barnevernet a vyjádřila své „obavy“: dívky jí řekly, že jsou doma vedeny ke kázni, jsou také „náročné“ v tom smyslu, že hodně mluví a nechtějí dodržovat školní pravidla, nicméně jsou kreativní a inteligentní. Také uvedla, že rodiče jsou věřící křesťané, „velmi křesťansky založení“, a že babička žije v silné víře v to, že Bůh trestá hřích, což podle názoru ředitelky děti hendikepuje. Podle prohlášení ředitelky sdílí stejné přesvědčení i strýcové a tety dívek. Ve stížnosti se dále říká, že ačkoli dívky vynikají dobrými výsledky ve škole a že ředitelka se nedomnívá, že by byla doma fyzicky týrány, je přesvědčena, že rodiče potřebují od Barnevernetu „pomoc“ a rady při výchově dětí.

Na základě těchto informací se pracovníci Barnevernetu dostavili do školy a vyptávali se dívek na jejich život doma. Dívky mimo jiné sdělily, že někdy před rodiči zatajují věci, které dělají, protože mají strach, že je rodiče potrestají vytaháním za ucho, plácnutím přes zadem nebo pohlavkem, ale že se svých rodičů nebojí a nebojí se ani jít domů. Jedna z dívek uvedla jako příklad situaci, kdy Marius přišel domů, držel v náručí miminko a to se natáhlo po jeho brýlích. Nato Marius podle dívčiných slov miminko vzal a třásl s ním „jako s hadrem“. Marius mi popsal, co se stalo: vrátil se z práce a nahnul se nad miminko, které sáhlo po jeho brýlích. Marius byl šťastný, protože to bylo poprvé, co miminko (staré 3 měsíce) natáhlo po něčem ruku ve snaze věc uchopit, takže jej s radostí vzal do náruče a pohupoval s ním, netřásl s ním „jako s hadrem“. Potom ho miminko popadlo i za vlasy, jak to miminka dělávají, když se naučí brát věci do rukou.

Děti vidí věci jinak a někdy si některá naše jednání či některé události nesprávně vykládají. Někdy si mohou vymýšlet, popisovat věci, které se nikdy nestaly. Pamatuji si na jednu takovou příhodu s Mariusem z dob Ceaucesca. Byl u nás na návštěvě farář ze Suceavy a v jednu chvíli hrála v televizi nějaká taneční hudba. Mariusovi bylo tehdy 4 nebo 5 let a začal do rytmu hudby tancovat. Farář se jej zeptal: „Ty tedy dobře tančíš, Mariusi, kdo tě to naučil?” „Táta,“ odpověděl Marius. „Aha, takže i tvůj táta tancuje?“ „Ano,“ řekl Marius, „máma i táta tancují.“ Mí rodiče netancují, tak odkud se ta tvrzení vzala? Odpovězte si sami. Rád bych zdůraznil, že s dítětem můžete snadno manipulovat tak, aby řeklo něco, co není pravda. Zákony v Norsku přiznávají dítěti téměř naprostou důvěryhodnost, zatímco rodiči nulovou. Děti některé situace vnímají jinak a je obludné využívat této skutečnosti v neprospěch rodiny. Existuje mnoho případů týraní dětí v rodině a tyto případy by se samozřejmě měly trestat, je však naprosto nutné rozlišovat, kdy k týrání skutečně dochází a kdy nikoli, protože nebudete-li rozlišovat, můžete rodinu zničit.

Kdo je na vině? Zákon, který některým lidem dává plnou pravomoc k zasahování do rodiny a k tomu, aby jednali, jak uznají za vhodné, nebo někteří sociální pracovníci, kteří ve jménu blaha dítěte (a pravděpodobně i jiných výhod) zničí rodinu a nepřímo tak i dítě? Z obdržených právních dokumentů ohledně případu Mariuse a Ruth je jasné, že neexistují žádné známky fyzického týrání, ale že (starší) děti uvedly, že jsou trestány. Další postup tomu ale neodpovídal. Po výslechu dívek se Barnevernet vrátil do školy s policí a dívky odvezl.

Rád bych uvedl důležitý detail, o kterém rodina nevěděla, dokud si jej dnes nepřečetla v právních dokumentech: jakmile ředitelka, která Barnevernet zalarmovala, zjistila, co se děje (že se Barnevernet dostavil, aby dívky rodině odebral), odmítla s ním dále spolupracovat. Odmítla úředníky zavést do tříd dívek a poskytnout jim další informace.

Tady začíná naše noční můra, která šokovala celou naši rodinu, zejména Mariuse a Ruth, ačkoli podle příslušných zákonů smí Barnevernet takto postupovat jen v případech bezprostředního ohrožení dětí.

Miminko bylo zrentgenováno – výsledky neprokázaly žádné týrání. Poté byly pořízeny CT snímky – výsledky neprokázaly žádné týrání. Během výslechu, který se uskutečnil minulé pondělí, dívka zopakovala, že Marius s miminkem třásl jako s hadrem, protože mu sundalo brýle. Nakonec ale dodala: „Jsem unavená, nevím, co dalšího si mám vymyslet!“

V rámci shrnutí událostí a skutečností bych rád zdůraznil následující: můžete očekávat, že na základě telefonického podnětu, kdy někdo vyjádří znepokojení ohledně způsobu, jakým jednáte se svými dětmi, se k vašim dveřím dostaví pracovníci úřadu pro „ochranu dětí“ a policie a děti vám odeberou; můžete jen doufat, že se vám později podaří prokázat, že jste dobrým rodičem.

Přítel mi vyprávěl, jak kvůli sporu ohledně parkovacího místa podal jeho soused podnět k Barnevernetu, v němž tvrdil, že si dělá starosti, protože můj přítel doma netopí a děti musí snášet zimu. Přítel musel Barnevernetu doložit zaplacení účtů za plyn na vytápění domu. Nakonec ho nechali na pokoji. Tento případ měl šťastný konec, ale pokud dítě něco zveličí nebo prostě popíše věci tak, jak je jako dítě vnímá, můžete být zatčeni a až následně budete prokazovat svou nevinu.

Je možné s dětmi manipulovat nebo jim klást zavádějící otázky tak, aby řekly nepravdivé věci? Ano! Protože Mariusovi bylo řečeno, že jeho děti tvrdí, že jsou každý den bity; jak jinak to můžeme vysvětlit?

Musíme vzít v úvahu jednu věc – rodiče nepopírali skutečnost, že své děti trestají příležitostným plácnutím přes zadek nebo zataháním za ucho (kdo z nás to nedělá?), ale ne do takové míry, aby dětem fyzicky ublížili, a nikoli v úmyslu fyzicky jim ublížit.

Celý případ začal, ať již ze zlomyslnosti, nebo kvůli skutečným obavám, podnětem k Barnevernetu, který se opíral o náboženské důvody (rád bych uvedl, že takovéto případy může spustit jakýkoli druh oznámení od jakékoli „starostlivé” osoby), a výlučně na základě slov dětí se bez jakýchkoli fyzických (či jiných) důkazů změnil na případ týrání dětí. Velmi utrápený Marius se mě zeptal: „Myslíš si, že to moje děti opravdu řekly?“. Odpověděl jsem mu: „Mariusi, nejsme si jistí ani tím, že to děti opravdu řekly a že nejde o přehánění vytvořené Barnevernetem kvůli vybudování přesvědčivějšího případu, jak to dělávala naše „securitate“ v dobách komunismu.”

Marius a Ruth byli nejprve zatčeni, nakonec jim však dovolili vrátit se domů, protože je nepovažovali za osoby se sklony k násilí. Děti byly umístěny u pěstounů a naposledy byly viděny 16. listopadu. Miminko bylo odebráno matce a podrobeno celé řadě testů a ozáření… naprosté martyrium, které se zdá být bez konce. To je jen několik příkladů zneužití moci, kterých se Barnevernet dopustil na základě svých zákonů o „ochraně dítěte“, když vycházel ze skutečností, které (ne)vyslovily dvě z pěti dětí.

Pokud se chcete dozvědět pravdu, musíte si připustit, že skutečná situace se může od popisu údajných událostí ze strany Barnevernetu velmi lišit.

Barnevernet řekl/napsal: otec s miminkem třásl jako s hadrem, matka nereagovala a jednání otce ani nenahlásila, tudíž dětí nemají žádnou oporu a jsou ohroženy. Otec má sklony k násilí a bije děti pěstmi a nohama. Na základě těchto obvinění měl být Marius uvězněn; avšak jako jeho bratr nepovažuji tato jednání za Marisuovo typické chování a stejný názor sdílí i příslušníci naší rodiny a osoby Mariusovy blízké. Pokud Mariuse neznáte, můžete buď věřit tvrzením Barnevernetu, nebo tomu, že Marius a Ruth chtěli mít děti, kterým by se mohli věnovat, které milují nade vše, a proto je také s láskou vedou k poslušnosti.

Přejeme si, aby modlitby za tuto těžce zkoušenou rodinu pokračovaly! Zákony nechrání rodinu, ale zájem dítěte; neuvědomují si, že zničením rodiny nakonec zničí i dítě!

Barnevernet řekl Ruth, ať poskytne písemné prohlášení o tom, že Marius má sklony k násilí a že ji fyzicky týrá; pokud by souhlasila, Barnevernet by jí miminko a ostatní děti vrátil. Ačkoli Barnevernet na tomto jejím vyjádření trval, Ruth jim sdělila, že to nemůže udělat, protože by lhala. Čeho se Barnevernet snažil dosáhnout: blaha dítěte, nebo zničení rodiny?

K Mariusovi a Ruth se dostala externí informace, že dětem chybí a že jim děti napsaly dopisy. Barnevernet trvá na tom, že to není pravda a že se děti na rodiče neptají, a dopisy Mariusovi a Ruth nedoručili!

Těm z vás, kdo rodinu neznáte, bych rád poskytl pár informací o společenském a pracovním životě Ruth a Mariuse.

Ruth a Marius jsou společensky aktivní a pracovně se uplatnili v obci, kde bydlí.

V Rumunsku Marius pracoval jako profesor počítačových věd v nadaci Open Doors; jedná se o nadaci pro děti bez domova sponzorovanou Norskem a Švédskem. V nadaci také poznal Ruth, která v centru pracovala jako dobrovolnice (z Norska) a která se později stala jeho ženou.

Po vystudování oboru aplikovaná počítačová věda a získání titulu diplomovaného inženýra na Polytechnické univerzitě v Bukurešti najala Mariuse společnost ROMATSA, která se zabývá řízením leteckého provozu v Rumunsku.

Před narozením prvního dítěte se Marius a Ruth rozhodli přestěhovat do Norska, do rodné obce Ruth, protože se domnívali, že tam budou mít pro výchovu dětí lepší podmínky.

Marius se v Norsku rychle začlenil a začal pracovat na obecní radnici jako IT technik kanceláře starosty, kde zodpovídal za údržbu a rozvoj místní počítačové sítě. Ruth se vrátila k práci zdravotní sestry v místní nemocnici, kde pracovala již předtím, než se přesunula do Rumunska.

Marius se také zapojil do společenského života obce, a to jako člen výboru rodičů na škole dívek a ve školce Matthewa. Marius a Ruth investovali peníze do svého domova, aby zlepšili prostředí pro život svých dětí.

Dětem kupovali hračky a vše, co potřebovali k jejich výchově. Zapojovali je do rodinného života prostřednictvím všemožných aktivit, jimiž se snažili rozvíjet jejich představivost a kreativitu. Mají celou řadu hudebních nástrojů: kytaru, piano, bubny; snažili se rozvíjet umělecký potenciál dětí. Jezdili na rodinné dovolené na různá místa v Norsku, Dánsku, Rumunsku a Spojených státech. Vzali děti i do Disney Landu na Floridě (já tam své děti nevzal, a to už jsou velké). Marius a Ruth i prarodiče, tety a strýcové dětí se snažili děti naučit křesťanskému způsobu života.

Marius a Ruth nechápou, proč jim byly děti odebrány bez předchozího varování ohledně způsobu, jakým je vychovávají. Proč se s nimi jednalo jako se zločinci nebo špatnými rodiči (např.: drogově závislými, alkoholiky)? Proč jim jsou stále odpírána jejich rodičovský práva, jež by měla mít přednost před každým právem, které by si mohl uzurpovat stát? Existuje mnoho otázek bez odpovědí, otázek, které rodinu zranily a navždy poznamenaly. Nelidský zákon uplatňovaný bezcitnými lidmi, kteří pouze chtějí experimentovat se svými školními znalostmi psychologie nebo jsou vedeni finančními důvody, aniž by si uvědomovali, že ničí životy, že již zničili rodiče i děti! Nechť je k nim Bůh milosrdný… a nechť Bůh tuto rodinu vysvobodí a všichni jsou co nejdříve opět spolu!

Daniel Bodnariu.“

Zdroj: https://popaspentrusuflet.wordpress.com/……/mesajul-pastorul…/

https://www.facebook.com/permalink….

“On behalf of our family, I would like to begin by thanking you first, for your continued support through prayer and fasting! As promised, I am returning with details, as they have become available to me. We thank you for your trust in this matter, as we assure you that we did not try to hide anything nor to create a subjective image, but rather we tried to be as objective as possible and as close to the truth to the extent in which information became available to us. In this regard, we reassure you that as we learn new things, we will share them with you; as such, we hope to present a clear image of the tragedy our family is currently going through. So far, Marius and Ruth gained into their possession just a portion of the investigation documents. They only received some of them today, such as the Barnevernet charges.Marius and Ruth only today became aware of certain happenings in the case’s series of events, as part of their review of the documents they just received.

What we know so far, and is now also supported by documentation, is that the entire investigation started from an alert provided to the Barnevernet by the school principal, where the girls Eliana and Naomi attend. The principal called Barnervernet, expressing ‘concerns’: the girls told her they are being disciplined at home, also the girls are ‘challenging’ in the sense that they talk a lot and do not want to obey the school rules, but are creative and intelligent. In her message she also said that the parents are faithful Christians, ‘very Christian’ and the grandmother has a strong faith that God punishes sin, which, in her opinion, creates a disability in children. According to the principal’s statement, the girls’ aunts and uncles also share this belief. The complaint further says that although the girls are distinguished by good results at school and that she does not believe them to be physically abused at home, she believes that the parents need ‘help’ and guidance from the Barnevernet into raising their children.

Following this referral, the Barnevernet workers went to the school and interrogated the girls regarding their home life. Among the things expressed, the girls mentioned that sometimes they hide some things they do from their parents, in fear of being punished by their parents by pulling of their ear, a slap across their behind or upside the head, but that they are not afraid of their parents or of going home. One of the girls gave an example of a time when Marius came home, held the baby in his arms and the baby reached for his glasses. According to the girl’s statement, Marius then took the baby and shook him “as a rag.” Marius then told me the way things took place: he came back from work, leaned over the baby and the baby reached for his glasses. Marius was glad, as this was the first time the baby (3 months old) reached to grab something with his hands, so he gladly took him in his arms and bounced him, but not shook him “as a rag.” The baby then also grabbed his hair, just as babies do when first learning to grab things with their hands.

Children can see things differently, and sometimes misinterpret some of our actions, or certain events. Sometimes they can fable, describing things that never took place. I remember such episode with Marius, during the times of Ceaucescu. A pastor from Suceava was visiting us, and at one point there was some dance music playing on the television. Marius was about 4-5 years old at the time and he started dancing to the beat of the music. The pastor asked him: “Marius, you dance so well, who taught you?” “My dad” Marius replied. “Oh, so your dad dances as well?” “Yes,” Marius said, “both my mom and dad dance.” My parents don’t dance, therefore where did those affirmations come from? I will let you answer that question by yourselves. What I would like to highlight is that you can easily manipulate a child to say something that is not true. The law in Norway gives almost total credibility to the child and none to the parent. Some situations are seen differently by children, it seems a monstrosity to exploit this to the detriment of the family. There are many cases of abuse in the family, and of course these cases should be punished, but it is an enormous responsibility to be able to discern when the abuse truly exists and when it doesn’t, because by not discerning appropriately you can destroy a family.

Who is to blame? The law, that offers full authority to some people to intervene in the family and act as they see fit, or some social workers, who in the name of the welfare of the child (and possibly other benefits) destroy the family, and the child implicitly? From the legal documents received in Marius and Ruth’s case, it is clear that there are no signs of physical abuse; but that the (older) children stated that they were being punished. However things did not go as such. After the interrogation of the girls, the Barnervernet returned to school with the police and removed the girls.

I would like to bring forth an important detail, which the family wasn’t made aware of until reading it in the legal documents today: when realizing what was happening (that the Barnevernet was there to remove the girls from the family), the principal who alerted the Barnevernet refused to further collaborate with them. She refused to show them to the girls’ classrooms and giving out any further information.

This is where our nightmare begins; shocking our whole family, especially Marius and Ruth, although according to their laws such actions can be taken in cases of imminent danger to the children.

The baby was exposed to X-Rays; which showed no evidence of abuse. Then, he was exposed to a CT scan; which showed no evidence of abuse. During the interrogation that took place a week ago Monday, the girl reiterated that Marius shook the baby like a rag because he took his glasses off, but then ended with: “I am tired, I don’t know what else to make up!”

I would like to highlight the following, in summarizing the events and facts: following a phone complaint in which someone expresses their concern regarding the way you treat your children, you can expect the ‘Child Protection’ services and the police to come to your door and remove your children, hoping that you can later prove that in fact you are a good parent.

A friend told me how because of a dispute between him and his neighbor regarding a parking spot, his neighbor made a complaint to Barnevrnet saying he is concerned that my friend was keeping his children in the cold. My friend had to bring proof to the Barnevernet, of paying his gas bills in order to keep a warm house. He was eventually left alone. This is a happy case, but if a child exaggerates something, or simply describes things as he sees them as a child, you can be arrested and only subsequently prove your innocence.

Can children be manipulated or given leading questions, into saying things that are untrue? Yes! Because Marius was told that his children are bragging about being beaten every day; how else can we explain that?

One thing to take into consideration is that the parents did not deny the fact that they are disciplining their children by occasionally slapping their behind or pulling their ear (whom among us doesn’t?) but not to the point, and not with the intention of causing physical harm.

Whether from spite, or from sincere concern, this all started from an alert to the Barnevernet based on religious grounds (I would like to mention that this can start from any type of alert from any ‘concerned’ person) and was turned into a child abuse case, solely based on the words of children, without any physical (or any other type) of evidence. A very sorrowed Marius asked me: “Do you think my children really said that?” I told him: “Marius, we are not even sure the children really said that, and that those are not exaggerations created by the Barnevernet, to create themselves a more solid case, in the same way our ‘securitate’ used to do during the communist regime.”

Marius and Ruth were initially arrested and eventually allowed to return home, as they were not considered violent. The children were placed in foster homes, and were last seen on November 16th. The baby was taken from his mother and subjected to all kinds of tests and radiation … an entire ordeal that seems to be never ending. These are just a few of the abuses made by the Barnevernet based on their ‘Child Protection’ laws, based on things spoken (or not) by two of the five children.

For those interested in knowing the truth, one must recognize that the reality of the situation can vary greatly from what the Barnevernet alleges to have taken place.

The Barnevernet said/wrote: the baby was shaken by the father as a rag, the mother didn’t react nor report the father’s actions, as such there is no support for the children and they are in danger. The father is violent and beats his children with his fists and feet. According to the accusations, Marius should have been placed in jail; but as his brother, I don’t recognize those actions as characteristic of Marius’ behavior, nor do any of our family members, or those close to him. To those who don’t know Marius, you can either believe what the Barnervernet is saying, or you can believe that Marius and Ruth wanted to have children in which to invest, whom they love more than anything, and as such, have also lovingly disciplined them.

We would like to continue praying for this hard-pressed family! The law does not protect the family, but the interest of the child; they don’t realize that by destroying the family, they are ultimately destroying the child!

The Barnevernet told Ruth to give a written declaration in which to report that Marius is violent and physically abusing her; if she agreed, the Barnevernet would return her baby and the other children. Although the Barnervernet insisted she gave such statement, Ruth told them that she could not do that, as it was a lie. What was the Barnervernet trying to achieve: the welfare of the child, or the destruction of the family?

Marius and Ruth received outside information that the children miss them and wrote them letters. The Barnevernet is insisting that it is not true, the children don’t ask abut their parents and they never delivered such letters to Marius and Ruth!

For those who don’t know the family, I would like to provide some insight about Ruth and Marius’ social and professional lives.

Ruth and Marius are socially involved and have applied themselves professionally in the community in which they reside.

In Romania, Marius worked as a Professor of Computer Science at Open Doors Foundation; this foundation served homeless children, and it was sponsored by Norway and Sweden. There he met Ruth, who was volunteering (from Norway) at the center, and later became his wife.

After graduating in Applied Computer Science and obtaining the license for Diplomat Engineer at the Polytechnic University in Bucharest, Marius was hired by ROMATSA, in the area of directing the air traffic for Romania.

Before the birth of their first child, Marius and Ruth decided to move to Norway, in Ruth’s native village, where they considered having better conditions for raising children.

There, Marius was quickly integrated and employed as an IT engineer at the Village Hall for the Mayor’s office, with the responsibility of maintaining and developing the local computer network. Ruth returned to work as a nurse at a local hospital, where she worked prior moving to Romania.

Marius also got involved in the social life of the community, being part of the parent’s committee at the girls’ school and at Matthew’s kindergarten. Marius and Ruth invested financially in their home, with the intent of making it a better living environment for their children.

They bought toys for their children and everything needed for raising them. They involved their children in their family life through all kinds of activities, trying to develop their imagination and creativity. They own a multitude of musical instruments: guitar, piano, drums; trying to develop their children’s artistic potential. They took family vacations to various places in Norway, Denmark, Romania, and United States. They took their children all the way to Disney Land in Florida (I still didn’t take my children, and mine are already grown). Marius and Ruth, as well as the children’s grandparents, aunts, and uncles, tried to teach the children the ways of a Christian life.

What Marius and Ruth Bodnariu don’t understand is why their children were taken away without having previously been alerted as to how they were raising their children. Why were they treated as criminals, or bad parents (E.g.:drug addicts, alcoholics)? Why are they still being denied their parental rights, which should prevail against any right the State might assume? There are many questions without answers, questions that hurt and forever marked a family. An inhumane law, applied by heartless people, whom just wanted to experiment their knowledge in Psychology gained from school, or for a financial reason, without realizing that they are destroying lives, they have destroyed parents and children! May God have mercy on them…and may God give this family His deliverance and reunite them as soon as possible!

Daniel Bodnariu.”

Source: https://popaspentrusuflet.wordpress.com/…/mesajul-pastorul…/

https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=749045651868229&id=744234959015965

PETICE : http://www.ipetitions.com/petition/…

Pomozte nám, prosím, sdílet a šířit tento článek. Děkujeme